Alpe Adria Radweg ze Salzburgu do Udine

Název: Ciclovia Alpe Adria Radweg
Trasa: Villach-Tarvisio-Venzone-Udine-Bibione
Doba trvání: 3 dny
Vzdálenost: 150 km
Obtížnost: střední
#cyklo #rodinné #itálie #rakousko 

Jak to vlastně všechno vzniklo? Když jsme se jednou vraceli z dovolené v Italském Bibione, všimli jsme si u města Pontebba, že cyklisté jezdí nad silnicí,  po starých mostkách, nad domy. Vypadalo to moc zajimavě, a tak jsme hledali, co by to mohlo být a našli jsme, že jde o cyklotrasu Alpe adria radweg. Cyklotrasa spojuje Rakouský Salzburg s Italským Gradem. Cesta vede přes hory a je vybudovaná v místech staré železnice. Nejvíce nás zajímá část trasy, která vedla přes tunely a chtěli jsme i vyzkoušet, jak to bude syna v kočáru bavit. Zvolili jsme třídenní trasu Villach-Udine. Trasa dlouhá asi 150 km, tři přespání v apartmánech a hotelu. Všechno sbaleno do dvou brašen na kolo, 40 l batohu a něco málo včetně synka zabaleno v cyklovozíku Chariot CX1. Po cestě není možnost nic moc koupit, měli jsme navaříno s sebou.

1.den

Ve 2 hodiny ráno jsme se přesunuli z postele do připraveného auta a vyrazili z Prahy směr Villach. V 8 hodin jsme byli na našem výchozím bodě, na parkovišti „ Willroider Parkplatz-Kostenlos u železniční trati i cyklotrasy. Asi hodinu nám trvalo, než jsme připravili cyklovozík a kola s nosiči na další dny. Náš 2 letý syn si zatím užíval volného pohybu. Ne nadlouho. Zabaleno, hotovo, vyrážíme. První hodiny téměř bez přestání pršelo a zadek po dlouhé cyklo pauze se ozýval. Jezdit s těžkou krosnou a s plnými nosiči byla novinka ve stylu jízdy, ale po pár pádech jsme se sehráli. První část trasy vede lesíkem podél řeky Drávy, za chvilku se napojuje k řece Gail a dále pokračujeme po silnici až k Italské hranici. Nikdo tu není. Uděláme pár fotek a pokračujeme dál. Už jsme dost zmoklí, až na zabaleného syna ve spacáku, který ve „vozíku spokojeně oddychuje“. Za chvilku se už napojujeme na příjemnou cyklotrasu po staré železnici. Po cestě není možnost moc koupit, o čemž jsme se dopředu dočetli. Máme navařeno, jen uvařit těstoviny, ohřát guláš a oběd je na světě. Vypouštíme syna, jak jen to slejvák dovolí a pak pokračujeme dál. Přejíždíme železniční trať, po které za pár dní manžel pojede vlakem pro auto. Za chvíli jsme zase v přírodě a začínáme lehce klesat. Už jsme skoro u prvního ubytování. Naše první trasa měla okolo 60 km. Dorážíme do městečka Malborghetto, kde je pro dnešek naše konečná. Ubytování jsme měli předem domluvené v hotelu Baita. Vybalujeme, sušíme, co se dá na další den použít, po večeři ukládáme syna ke spánku. Chůvička s kamerou nám stačí až do restaurace. Hurá, jdeme na pizzu a pivo a pak odpadneme také.

2.den

Vzbudíme se do mokrého rána, spakujeme se, po snídani jdeme do garáže pro kola a vyrážíme. Šlapeme do kopečka, abychom se napojili zpět na cyklotrasu a nemůžeme se dočkat, až projedeme 1. tunel bývalé železnice. Cyklovozík máme dobře ověšený světýlky, blikáme jako záchranka a nikdo nás nepřehlédne. Užíváme si další a další tunely, z tunelu rovnou na most, kolem vodopádu, výhled na hory, prostě nezapomenutelné zážitky. Trochu přestává pršet, pořád klesáme a ještě asi 500 výškových metrů klesat budeme, kilometry rychle ubíhají. V Pontebbě stavíme a dáváme si zasloužilou kávu v místní mini kavárně. Syn spinká, my odpočíváme také.

Už je skoro čas oběda, rádi bychom dojeli do další pěkné zastávky, občerstvení ze staré železniční stanice „Stazione di Chiusaforte“. Dáváme si pivo a ohříváme další domácí guláš s těstovinami. Je tu docela plno a veselo. Pivo nás dost osvěžilo, a tak můžeme jet dál.

Na trase je objížďka, musíme jet hodně do kopce a do neosvětleného tunelu s velkými dírami, které jsme objevili až, když jsme do nich skoro zapadli. Ještě přejedeme velkou silnici a opět se napojujeme na velkém mostě přes řeku na trasu. Kocháme se výhledem a pán za námi se také kochá až přehlédne náš cyklovozík. Prásk! Narazí do nás, kočár spadl na bok a pán skončil ve svodidlech. Pod námi je výška do vyschlého koryta řeky plné kamenů, ale všichni jsou v pořádku. Syn byl naštěstí připoutaný a pána zastavila svodidla. Už jsme kousek od našeho dalšího ubytování, v nohách máme dalších asi 60 km.

Dnes spíme v hotelu Alma Living hotel. Kola uklízíme do velmi prostorné garáže, kde je spousta dalších kol. Dáme si večeři a jdeme se ještě projít po okolí. Brzo se ukládáme všichni ke spánku a zítra máme poslední den na kole. 

Ráno na nás čeká hotelová snídaně, což je velmi příjemné. Nejvíc se těšíme na italské čokoládové croissanty. Dokonce jsme vybrali i něco pro našeho synka, který má potravinové alergie a tak se může potěšit i on. Po kávičce vyrážíme směr Udine.  Než se dostaneme opět na cyklotrasu, musíme kousek po hlavní silnici. Uháníme, ať jsme rychle pryč z úzké rušné silnice plné kamiónů. Uf, po chvilce jsme na trase. Zdravíme cyklisty, s kterými se po cestě už po několikáté potkáváme, všichni se rozplývají nad synkem v kočárku. Zatím jsme nikoho dalšího s vozíkem ani s dětmi nepotkali.

Hory už máme za zády a před námi už je teplá placka směřující k moři. Odkládáme vrstvy oblečení a vystavujeme se slunci. Zastávkou na oběd jsme si užili potůček s rybkami a závětří opuštěného altánku.  Za pár hodin už projíždíme předměstím Udine a hledáme naše dnešní ubytování, tentokrát je mezi vinicemi - Agriturismo Tonutti. Přijeli jsme moc brzo, ještě se nemůžeme ubytovat, a tak se svalíme utahaní a hladoví na uzavřený areál se skluzavkou. Synek se kamarádí s Italskými dětmi a čekáme na pokoj. Za pár hodin hurá, můžeme se ubytovat. Uložíme kola, vybalíme a ještě zajedeme nakoupit večeři do místního supermarketu.

Apartmán je trochu větší, můžeme večer koukat z balkónu na hory a na Italy, kteří se trousí z vinárny, do vinárny. Alkohol moc za volantem neřeší, dají si skleničku a jedou autem dál.

Tady trasu Alpe Adria končíme, v nohách máme celkem asi 160 km. Ráno vyprovodíme manžela při cestě na vlak a trochu se se synkem couráme po městě a čekáme. Netrvá to moc dlouho a už se vezeme odpočívat k moři do Bibione. Kola a vozík jsme využili i u moře.